Death for friend...

11. března 2012 v 0:03 | Bethyna |  Básničky(By me!)
Slzička pomalu stéká,
po bradě, pak na zem padá.
Za ní se žene druhá,
ale ta do rukávu spadla.

Zoufale se chytám za nohy,
a pevně je objímám.
To je můj jediný pohyb,
a dál s brekem frkám.

V srdci nenávist cítím,
nazlobeně se až chvěji.
Poté vyčerpaně usínám,
ve snech vzpomínám.

Na urputné chvíle samoty,
kdy nevěděla jsem života smysly.
Ale až ted' si uvědomuji,
že to nebyli chvíle, ale roky!

Do života mne probouzí,
hlasité vody syčení.
Avšak, když zvednout se chci,
v ruce lepkavou krev cítím.

Aha, to ta žiletka,
když ve snu zmáčkla jsem ji,
to ona mi způsobila bolest na dlani.

Najednou pocit zvláštní,
ale úlevný já pocítím.
Jako v tranzu zírám na ránu,
neuvědomuji si, že je k ránu.

Měsíc vzdává svůj boj,
slunce znovu zvítězilo.
Pomalu kráčím k potůčku,
vzpomínám na tu potyčku.

Když na mámu jsem se rozkřičela,
a ona mi to fackou oplatila.
Vztekle na ni vyštěknu,
na oplátku také ji fláknu.

Poté vyděšeně vybíhám,
z dveří, kde byla ta hádka.
S bolestí na prsou běžím dál,
zastavit prostě nehodlám.

V tu chvíli jsem vzpomínky zahnala,
když vrčení jsem zaslechla.
Vyděšená liška, to jí jsem vyrušila,
a vzadu pojící se ho jelena.

K mému překvapení liška utíká,
jelen ke mne přibíhá.
Chudáček, šíp měl bodnutý,
v krku pěkně svalnatým.

Olizuje mi mou dlaň,
žiletku chytne do huby,
Potí k potoku se otočí,
a do vody hodí ji.

Najednou však padá,
zranění na krku,
to je pádu vina,
zanedlouho umírá.

S brekem vyjmu šíp,
ke krku si ho přiložím.
se strachem prudce máchnu rukou,
chci být věrnou kamarádkou,
a s mým novým přítelem.
 


Můj vysněný dárek

7. ledna 2012 v 13:37 | S3xyAngelBetka x3 :P |  Povídky <3 (By me!)
Yay.. Tak, na vsmrk.cz jsem se zapojila do soutěže, kde jsme měli vypsat můj vysněný dárek na Vánoce.. Sice je to trošku později ale snad neva.. :)


Můj dárek je jednoduchý,a zároveň tak složitý! Vlastně jich je více.. Tak hezky od začátku..

Tak jsi se nakonec vrátil, poutníku? To jsem ráda. Nyní Ti povím Můj Vysněný Dárek. Pohodlně se usad', opři se a naslouchej mi. Jsem malé děvče, které sní o několika věcech... Avšak, ten největší sen... Největší sen je pro mne přátelství... Já osobně žiji stylem Emo... Miluji černou, ve škole jsem stáhlá, snažím se vždy sedět co nejvíce vzadu... Spokojeně si kreslím svůj svět a čtu knihy... Dlouhá tmavě hnědá ofina mi padá přes pravé oko, a v mích černých očích se zrcadlí příběhy mého světa. Samota mi nevadí. Ignoruji spolužáky, které po mne hází křídy a různé tužky, když mažu tabuli... Ignoruji je, když se mi vysmívají a strkají do mne... V mém světě jsem jen já a oni... Kdo, vlastně? Ti nejlepší tvorečkové na světě... Nádherní delfíni a kosatky plavou v mořích a oceánech, úžasní čápi, sovy, a mírumilovní zpěvní ptáčci si bezstarostně létají oblohou, protože jídla je dostatek. Po širokých loukách a pláních se procházejí koně, kočky, psi a vlci.. Nikdo si navzájem neubližuje, vládne tam mír... Ale i v mém světě mi něco chybí... Něco, co nemám ani v reálném světě. Jsou to... Přátelé... Toužím o své nejlepší kamarádce, která bude znát mé pocity a nebude se jim smát, někdo, kdo mi řekne své tajemství a bude mi věřit, že ho nikomu neřeknu. Někdo, kdo si mne bude vážit. Někdo, kdo mi bude říkat pravdu do očí, a nebude mi lhát... Někdo, kdo mne bude brát takovou, jaká jsem. Nebude na mne hledat chyby, jelikož já mám do dokonalosti daleko... Někdo, kdo se mnou bude chodit do jezdeckého klubu, a bude mi pomáhat, když mám trable. Avšak, i to je jen sen... A já si moc přeji, aby se můj sen vyplnil. Jaký by to byl nádherný dárek k Vánocům... Pravé přátelství... A v tom je kouzlo života. Nemáš-li přátele, je tvůj život v černém plášti s kapucí navrchu. Avšak, nejsem moc náročná... Nepotřebuji člověka... Bohatě by mi stačilo to nejkrásnější zvíře pod sluncem, to nejelegantnější, nejmoudřejší, a nejvěrnější... KŮŇ... ♥ Už měsíce sním o nádherném fríském hřebečkovy / valáškovy, s dlouhou hřívou, která mne při každém skoku přes překážku a uklidňujícím cvalem pleská do tváří. Představuji si ho vždy jako vysokého, statného koně se zářivou srstí, který mne miluje nadevše... Tak tohle je můj vysněný dárek... Přátelství... At' už člověka, či koně...

Snad se líbilo. :) Je to vše dle pravdy, tak snad si budete tohoto příběhu, do kterého jsem vložila své srdce, vážit a alespoň si ho přečtete... :) Mějte se, a dobrou noc.

I...Love?!

25. prosince 2011 v 12:53 | S3xyAngelBetka x3 :P |  Básničky(By me!)
Zavírám oči,
nechávám se unášet.
Nejsem ničí,
baví mne se potácet.

Potácím se od jedné lásky k druhé,
nevadí mi to,to opravdu né...
Miluji i nenávidím,
ale ted' je to dlouhodobý.

Miluji ho,
i nenávidím.
nenávist že ho miluju,
takový důvod vidím.

Z mého srdce neodejde,
ne a ne a ne.
Miluji ho nade všechno,
i hvězdu z nebe daruju mu.

Miluji ho víc než sebe,
nechápu to!
Říká mi "Já miluju Tebe",
no tohle,trololol! O_O"


Odvaha je vítězství, aneb příběh o lásce k přírodě..

25. prosince 2011 v 12:11 | S3xyAngelBetka x3 :P |  Povídky <3 (By me!)
,,Kykyrykýýýýýýýýý!!!!'' Na střeše zakokrhal kohout a po žebříčku -jak na to byl naučený a zvyklý-
seskákal dolů na zem.Uslyšela jsem,jak zadupal,jako vždy,když ucítil pevnou půdu pod nohama..
S dosud zavřenýma očima jsem se usmála.Ten kohout je vážně jako pes! Pomyslela jsem si, a
konečně jsem otevřela oči a sedla si na postel. Má postel byla hned vedle okna,a tak jsem při
otevření očí pohlédla přímo na louku zalitou slunečním světlem. Milovala jsem ten pohled.. Tu louku jsem viděla nespočetněkrát a i tak mě stále fascinovala. Byla tak lidsky nedotknutá! Vládl tam mír a -jako vždy- tam poletovaly desítky motýlků. Usedaly na květiny a znovu vzlétávaly.Louku dělil od rušného města překrásný les,který byl několik metrů od města.. Ani ten nebyl znečištěný.. Vždy při pohledu na to místo,na tu nádhernou louku s květinamy a zvířaty,jsem se cítila tak št'astná! Když jsem vstoupila na louku,žádné zvíře neuteklo ani se nezděsilo.Byli na mě zvyklý,protože jsem jim často nosila pamlsky.Kousek od louky tekl čistý potůček,z kterého zvířata pili, a tak nebylo nutné jim přinášet vodu. A přímo uprostřed louky stál jakýsi kámen. Říkala jsem mu Kámen Metin. Pomalu jsem se vytrácela z myšlenek a vstala jsem. Oblékla jsem si své černé šaty. Milovala jsem černou! Nazula jsem si vysoké boty bez podpadků -které jsem mimochodem nenáviděla- a šla se podívat do kuchyně. Popadla jsem z mísy ze stolu několik jablek,mrkví a dalších pochoutek a vložila je do proutěného košíku. Košík jsem položila na stůl,lehce otevřela dveře ložnice a nahlédla do místnosti. Byla tam tátovo postel,skřín a tajemná bedna kterou jsem nesměla otevřít.Prý ji budu smět otevřít až nadejde správný čas.. Pohlédla jsem na tátu. Spal. Potichu jsem se vytratila z místnosti, vzala košík a vyrazila ven. Samozřejmě na svou louku. Nakrmila a pohrála jsem si se zvířátky..Uběhlo při tom několik hodin.V tom jsem uslyšela takovou ránu z města, že jsem ji slyšela až na louku. -Bylo už odpoledne,takže táta byl už jistě ve městě..- ,,Pane bože!'' zašeptala jsem vyděšeně. Pohlédla jsem na nebe směrem k městu. Zahlédla jsem kouř z ohně a ztuhla hrůzou. Nenáviděla jsem oheň.. -A to od té doby,co jeho plameny
pohltily náš starý dům. Bývala tam jen matka.. Já jsem byla na louce i přes bouřku a táta ve městě. V tu chvíly blesk uhodil do domu a ohen brzy olizoval stěny domu. Matka se bohužel nedokázala zachránit a nemohla vyběhnout z domu.. A tak v domě zahynula. Po mamince se mi stýskalo, ale byla jsem s tím smířená a žila s tatínkem, a od té doby jsem tyto živly,tedy blesky a ohen chovala ve velké úctě.- Pomalu jsem se zvedla ze sedu na louce a znovu pohlédla na kouř. Pronikavě jsem hvízdla, a z lesa vyběhl kůň.Nebo spíše kob.Pojmenovala jsem ji Baron.. Byla tmavě hnědý, skoro černý.. Baron přetryskal louku a zastavil u mě. Lehce jsem mu pošeptala do ucha pár něžných slůvek a při tom jsem mu rychle vysvětlila situaci. Mikky pochopil. Vyšvihla jsem se mu na holý hřbet a Mikky natryskal do lesa na Severní cestu, tedy, mířil k městu. Pomalu jsem se mu sklonila nad šíji. Jeho hříva mě pleskala po tvářích jako tisíce bičíků. Konečně,byli jsme skoro na místě. Zničehonic Mikky prudce zastavil a od pádu mne zachránil jeho svalnatý krk..V tom jsem i já ztuhla hrůzou. Už z dálky jsem ho viděla. Viděla jsem toho démona. Hnusný, červený, krvežíznivý a nelítostný drak! Pomalu jsem pobídla Mikkyho do kroku.. Plížily jsme se kolem města tak,aby nás drak nezahlédl a aby jsme nalezly otce.. A v tu chvíli jsem ho uviděla! Táta ležel na zemi a ohlížel se. Ve chvíly kdy jsem ho zahlédla, zahlédl i on mě. Pohybem ústy mi naznačil, abych šla k němu. Sesedla jsem z Mikkyho a pošeptala jsem mu, aby chvíli počkal.. Proplížila jsem se k tátovy a klekla k němu. V tu chvíly mi z očí vytryskly slzy. Otec silně krvácel na místě srdce, a krev mu stékala z několika tržných ran. Všimla jsem si také proudu krve stékajících z otcovo úst. Otec promluvil,a bylo vidět že musí vynaložit spoustu posledních sil, aby mi řekl, co má na srdci. ,,Betko, nadešel tvůj čas. Prosím, zachraň město a zabij ho, zabij draka! Jdi do našeho domu a otevři tu tajemnou truhlu.. V ní se ukrývá.. Ááh!,, Otec zasténala ještě než dořekl svou větu, zemřel. Mé slzy se zdvojnásobily.. Pokusila jsem se ho oživit, ale marně, Začala jsem panikařit. V tu chvíly mě zezadu něco št'ouchlo do zad. Ztuhla jsem, ale hned jsem se oklepala a otočila. Za mnou byl Mikky. Pomohl mi k logickému myšlení..Pohladila jsem ho po čele a do ucha mu pošeptala situaci. Mikky zařehtal na znamení, že pochopil. Vyhoupla jsem se mu tedy na hřbet, a Mikky podruhé natryskal, tentokrát na opačnou stranu.. Brzy jsme byli u domu. Mikky ani nezastavil a já už z něj seskočila. Poslušně zůstal stát a já se rozeběhla domů.Bylo slyšet jen Mikkyho prudké oddechování a mé dupání při běhu. Rychle jsem vtrhla do tátovo ložnice a oprášila tu divnou bednu. Lehce jsem ji pootevřela, nakoukla dovnitř a nakonec ji otevřela celou. Žasla jsem na obsah truhly! Uvnitř byl luk. Krásný a velký, celý černý.Byl skoro tak velký,jako já.. A v tu chvíly mi to došlo.Musí se ze mě stát legendární bojovnice,ninja! Oblečení jsem rychle upravila do krátké sukně a tričko nad břicho. Vysoké boty jsem nechala. Dlouhé,tmavě modré až nafialovělé vlasy jsem sepla do koňského ohonu. Popadla jsem luk a několik zakletých šípů. ,,Jdeme na to!'' zvolala jsem. Venku na mě čekal Mikky a s ním i překvapení. Mikky už nebyl jen ledajakej tmavě hnědý kůň. Byl celý obrněný, a u nosu jeden pár klů. Bez rozmýšlení jsem se mu usadila a uvelebila na hřbetě.Mikky se vzepjal a vyrazily jsme do bitvy. Za nedlouho jsme byli ve městě. Seskočila jsem ze hřbetu Mikkyho a zahlaholila na draka. ,,Hej, ty bestie! Jo, ty. Víš že seš škaredější než zadek tvýho táty ? Se na sebe podívej! To sou šupiny draka nebo kapra ?! A co teprv ten slaboučkej a opelichanej ocas!!!!'' Ucítila jsem, jak v drakovy vřela nenávist. Vystřelila jsem na něj šíp. Trefa! Zasáhla jsem draka přímo do oka. ,,Tohle Tě bude mrzet, ty malej spratku!'' Drak nenávistně zařval. Rychle jsem po něm vystřelila další šíp, tentokrát zářil. Z ničeho nic jsem zaječela: ,, Požehnán bohy, OHNIVÝ ŠÍP!!!!'' A zapálený šíp politý neznámou tekutinou vzepjal ohněm a zásahl draka do zadnice. Ohen začal požírat jeho ocas. ,,Áááááh!'' Drak zasténal bolestí a krutě na mne pohlédl. Než stačil jakkoliv zaútočit, znovu jsem vystřelila a zařvala: ,, Tady máš, ty bestie! Otráven božským jedem,OTRÁVENÝ ŠÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍP!!!'' Šíp zasáhl draka do srdce. Jed ihned začal kolovat v jeho žilách a tepnách, a drak klesl k zemi. Znovu jsem vystřelila.. ,,Požehnaný, SMRŠŤ ŠÍPŮ!!!!!!'' Několik šípů vyletělo z luku, rozdělilo se a všechny 3 šípy ho zasáhly. Jeden do nohy, druhý do druhé nohy a třetí do zdravého oka. V tu chvíly jsem pocítila pocit brzké výhry a popadla jsem 3 šípy abych ho dorazila. ,,CHCÍÍÍPNIIIII!!!! OPAKOVANÉ VÝSTŘELY ŠÍPŮ BOHA!!!'' Šípy vyletěly z luku a zasáhly draka znovu do srdce. Drak divoce zařval ,,To není možné! Porazilo mne dítě! GRRROAHHH!! JÁ SE VRÁTÍM!!SLYŠÍTE?! VRÁTÍM SEEEE!!!'' Drak podlehl zranením a plnou vahou klesl do hladového ohně.. Bety vyskočila vysoko do vzduchu a zakřičela: ,,VÍTĚZSTVÍÍÍ! MĚSTO JE ZACHRÁNĚNO! HURÁÁÁÁÁÁ!!'' Mikky rychle přiběhl k Betce, prudce strčil do Betyiny zadnice, ta vyletěla do vzduchu a spadla přímo na Mikkyho hřbet. Mikky se radostně vzepjal, otočil se na zadních a začal skotačivě běhat, skákat do výšky a všemožné vylomeniny. Betý si to vše užívala. Vyhrály! Zachránily město! Betka obrátila oči k neby. ,,Děkuji,Bože,že jsi mne doprovázel při tomto krutém boji a díky Tobě jsme zvítězily.'' Pomyslela jsi. Najednou na všechny žijící vykřikla ,, Vaše město je zachráněno, ted' se ošetřete a žijte dál!'' Nechala Mikkyho vzepjat, a společně se rozběhly do lesa. Brzy se objevily na louce.Několik dní byl klid a Bety si vyrazila na vyjížd'ku.V tu chvíly se Betyna znovu obrátila k neby, jako to udělala v ten den ráno, kdy porazily draka. ,,Život je tak krásný!!'' Pomyslela si ... KONEC 1 Části. :)





My Little Pony: Friendship Is Magic - Já to žeru! :"D

29. listopadu 2011 v 19:13 | S3xyAngelBetka x3 :P |  Blbosti :"D Trololol
Ahoj ! :D Dneska jsem koukala na blog Síru (Sirocco) a Ember a viděla jsem tam odkaz na video těch jejich ponících..A já se do toho totálně zakoukala ! :"DDD Žeru to ! *-* Mě osobně se nejvíce líbí Rainbow Dash *-* a Applejack ! :"D Myslím,že s tím udělám Vánoční dess ;D Pá!

Pro Ow z Howrse

20. listopadu 2011 v 12:53 | S3xyAngelBetka x3 :P |  Diplomy apod.
Tady je můj další výtvor :D Tentokrát pro "Admina,správce" Owa! :) Výtvor>asi 30 min..



Pro Laakii z Howrse..

20. listopadu 2011 v 1:34 | S3xyAngelBetka x3 :P |  Diplomy apod.
Menší obrázek dělaný asi 30 min (než jsem sehnala obrázky apod :D) pro moderátorku Laakii z Howrse.. <3 Mám Tě ráda,Laakii!!!


Im sorry.. ^^

12. září 2011 v 15:08 | Betyna.. |  Informace..
Ahoj! Prominte,že jsem tu dlouho nebyla, mám zvláštní rozvrh a navíc mi ten rozvrh padl na koně,v tuhle domu jsem se měla připravovat na koně(hledat bičík,pamlsky,rukavice,... :D) Já si jako kravička dám informatiku s tím,že je ve středu,a ted zjistím, že je v Pondělí a jediný co je mimo Pondělí je dílna,a tam 100% nejdu :D Minule mi trvalo 2 hodiny než jsem uřízla kus dřeva takže asi těžko :D:D A učitel mě tam taky nechce,protože mi to i řekl >:D Prý ne že by mě tam nechtěl ale prý se na pracovky nehodím a já sama to vím :D A já můžu na koně jenom v pondělí protože na Pátek jít nehodlám, tam by mě ta trenérka sežrala O_______________O'' :DDD No nic,já asi už půjdu, a jinak , píšu ted' ze školy takže pohodička :D A asi na informatice zůstanu,protože tu budeme dělat www stránky,koukat na filmy a volné hodiny. Potom si na vlastní účet stáhnu skype a možná Impressive title :) Moc se na Vás těším doma,a doufám,že budete můj nově zrenovovaný blog navštěvovat.. :) S pozdravem Vaše Betyna ;DDD


Kam dál